Jen abyste si nemysleli...nevykašlala jsem se na to ani jsem nezapoměla...sestra se pouze rozhodla, že je vhodný čas onemocnět - děkuju sestřičko! - a tak jsem měla tu čest starat se o zvracející dítě...zážitek, který bych si v klidu ušetřila. Takže předběžný termín kapitoly je na víkend...většinu času mi teď žere činnost "ukliď a uvař" :D ...vše co jsem chtěla říct...táhne na jednu ráno, jdu spinkat :D

12.Kapitola

2. února 2015 v 21:13 | Nicole <3 |  VA podle mně
12 Kapitola


pohled Lissa

Stála jsem na okapu a říkala si jaké mám štěstí, že bydlí v prvním patře.
Dívala jsem, jak za sebou zabouchl dveře. Jak odhodil bundu pak košili.

Když jsem ho viděla jenom v kalhotech, začali mi v břiše tancovat motýlci.
Pak si sundal kalhoty a pak...

zalezl do koupelny.
Měla jsem chuť praštit hlavou do zdi.

Čekala jsem dvacet minut, a pak vylezl.
Měl ručník kolem pasu a jeho černé vlasy trčely do všech světových stran.
Strašně mě bolely nohy. No jo no na okapu se holt nestojí nejlíp.

Přešlápla jsem abych uvolnila svým bolavým nohám. V momentě kdy jsem se pohla okap hrozně zaskřípal.

Christian se otočil k oknu a zeptal se: "Je tam někdo?"
Sakra proletělo mi hlavou. Přidřepla jsem si a okap opět zanaříkal.
Opatrně jsem se podívala do okna, ale nikde jsem ho neviděla.

Najednou se otevřelo okno a vykoukl ven. Sakra, sakra, sakra ať mě nevidí.

Díval se přímo na mě, ale nic neřekl, jako by si mě nevšiml.
Podívala jsem se na svoji ruku a zaječela. Byla jsem průhledná. Lekla jsem se, tak že jsem se úplně zapomněla držet a začal jsem padat.

Naštěstí mě za ruku chytil a přitáhl mě zpátky k oknu.
Překvapilo mně jak byl blízko. Naše hlavy od sebe dělilo jenom pár centimetrů.

"Víš, že jsem neviditelného člověka za ruku ještě nedržel?" řekl poněkud vyděšeným hlasem
"Připadám si jako naprostý šílenec, ale jsi to ty Lisso?" zeptal se Christian

"Ano" řekla jsem

"Pojď dovnitř." řekl Upřímně jsem se divila, že to bere tak v klidu.Já sama jsem nebyla schopna se pohnout.

"Liss? Podej mi druhou ruku." řekl jemně

Podala jsem mu svoji ruku a čekala co řekne dál.

"Liss přestaň se třást. Tak Liss teď mi musíš pomoct. Já tě zkusím vytáhnout a ty se mě budeš držet jo?"

Kývla jsem, ale pak mi došlo, že mě nevidí, tak jsem řekla "Jo"

Dal si moje ruce kolem hrudi a já jsem se k němu přimkla jako klíště.

Pak mě vytáhl oknem k sobě do pokoje.

"Sakra" zaklel, když mu sklouzl na zem ručník. Pak se sehl a sebral ručník.

"Bylo by od tebe hezké kdyby ses na chvíli nedívala" řekl rudnoucí Christian

"Jasně" řekla jsem

No však on nepozná, když se neotočím.
Christian si oblékl volné džíny a černé triko.

"Neotočila ses že?" zeptal se s úsměvem

"Umm ne." odpověděla jsem

"Taky bych se neotočil" přiznal
"Tak teď ti musíme něják pomoct. Takže mi pověz kdy si přestala být vidět." řekl a sedl si na postel

Nemá smysl mu lhát. řekla jsem si v duchu

"Když si otevřel okno, přála sem si abych nebyla vidět." řekla jsem

"Co jsi vlastně dělala u mého okna?"

"Myslela jsem že je to okno Rose a Lili." zalhala jsem

"Liss...to je hodně špatná výmluva. Tahle část ubytoven je morojská a ke všemu chlapecká..." řekl posměšně

"Náhodou zas tak špatná výmluva to není!" zaprotestovala jsem

"Mám nápad jak ti pomoct" řekl a pobaveně se mu zablýsklo v očích.

"Jaký?" zeptala jsem se nadějně a Christian začal vysvětlovat:"Prostě tě přivedu na jiné myšlenky. Posaď se vedle mě a podej mi ruku." Sedla jsem si podala jsem mu ruku.
Pohled Rose


Ležela jsem na posteli, po tom co se na mě Dimitrij natáhl mně bolí celé tělo, můj obličej bylo jediné místo které jsem neměla pokryté modřinama.

Přísahám ten zatracenej rus váží 200 kilo.

Dívala jsem se na Christiana, měl ručník kolem pasu. Vypadal váážně úža...

AA STOP!!! opravdu sem chtěla říct úžasně?!?

Jasně je to pouto, jenom pouto.
Sakra našel ji.

Co ksakru dělá u jeho okna?!?
Tak jo někdo ji musí přivést k rozumu.

Teď jenom jak odsud ven?
To chce nějakou silnou emoci, mysli Rose...tak třeba...třeba vztek.

Ten idiot!
Jenom on může o někoho zakopnout a ještě ho rozmáčknout.

Nesnáším ho!

Nesnáším ho, když chytračí!

Nesnáším když vyhrává naše souboje...když mě přirazí k zemi...když řekne svým hlubokým hlasem s ruským přízvukem mrtvá...a...a když cítím jeho horký dech na svém krku...

Tak a jsem venku, jo nenávist ta zabere vždycky.
Rychle jsem se převlékla a otevřela okno a sešplhala dolů po okapu.

Běžela jsem směrem k morojské části a najednou mě někdo přirazil na strom.
Moje tělo zaskučelo bolestí.
A ten někdo řekl:"Tak si přece dorazila, Lili." a políbil mě.

Tak snad se bude líbit :)

Nicole <3
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Anketa


Komentáře

1 Jackie Jackie | 3. února 2015 v 11:19 | Reagovat

OMG!!! On si ju fakt pomýlil?! No, tak to som fakt zvedavá ako zareaguje, keď zistí, že to Rose nie je. :D  :D  :D

2 aley aley | 4. února 2015 v 18:13 | Reagovat

Skvělý! A uprostřed toho přijde Lili :-D

3 Kačíí Kačíí | Web | 6. února 2015 v 19:30 | Reagovat

:DDD chudak Rose, sem zvedava co mu udela, kdyz si ji spletl s Lili:DD
Naprosto dokonala kapitolka, moc chci dalsi:)

4 Jackie Jackie | 17. února 2015 v 11:30 | Reagovat

Nicole? Už by som moc moc moc prosila kapitolku. [prosiaceho smajlíka tu nikde nevidím] :-)

5 Nicole <3 Nicole <3 | 24. února 2015 v 17:57 | Reagovat

Omlouvám se není čas ani chuť. Moje múza vzala roha. Ale dokopu se k tomu tento týden. :)

6 Jackie Jackie | 24. února 2015 v 20:24 | Reagovat

[5]: Ok. :-)  Aj keď sa tvojej múze nechce, môžeš nám aspoň napísať? Aby som zbytočne nečakala každú chvílu kapču. 8-)

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama